Průtokoměr 1-30l z číny

Po dlouhé době opět příspěvek, který by se mohl mnohým hodit.

Koupil jsem průtokoměr 1-30l. Je to nějaký čínsý výrobce. Dá se to koupit na aliexpressu i z českých eshopů. Chci si doma udělat měření všech veličin, které do domu vstupují. Stejně pomýšlím na elektřinu, a plyn. Zatím jsem se pustil do průtokoměrů. Ty budou doma měřit spotřebu a v případě, že objeví nějakou anomálii, budou možné elektricky ovládaným ventilem vodu zavřít.

1pc-1-30L-min-Water-Flow-Sensor-Flowmeter-Hall-Flow-Sensor-Water-Control-1-2-2.jpg

Průtokoměr má pulzní výstup. Napájení je 5 až 18 (24 V). Pro měření jednočipem akorát. Dále se také uvádí 450 pulzů na litr. Nebo průtok vypočítáme 450(pulzy)/60(minut) = 7,5. Tedy pokud snímáme frekvenci a nepočítáme pulzy je to frekvence(Hz)/7,5 = průtok za minutu. Mě to ale nedalo a dal jsem se do měření.

Měření

Je několik způsobů jak průtokoměr ověřit. Já mám přístup k hodně přesnému kalibrovanému Siemens průtokoměru. Spolu s čerpadlem, kde rychlost průtoku můžu měnit pomocí pwm. Toto měření je hodně přesné a tak jsem čekal, že průtokoměr bude ukazovat plus mínus autobus. Udělal jsem několik měření cca 10 a to od nulového až po maximální (to co dalo čerpadlo). Měření probíhalo na vodě o teplotě 25 °C, totéž jsem změřil i pro 50 °C. Hodnoty jsem zadal do tabulky jak hodnoty s kalibrovaného, tak hodnoty čínského průtokoměru a příslušné konstanty. Potom jsem udělal korekci v podobě nové konstanty, která by měla být přesnější.

Tabulka

Tabulka hodnot pro teplotu 25 °C
naměřeno výpočet
Siemens Čína Siemens Čína vypočtená Čína odchylka
l/h Hz l/min l/min (kon. 7,5) konstanta l/min (kon. 6,9) %
0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00
195,60 21,80 3,26 2,91 6,69 3,16 3,09
230,00 25,90 3,83 3,45 6,76 3,75 2,08
324,00 37,00 5,40 4,93 6,85 5,36 0,70
400,00 45,60 6,67 6,08 6,84 6,61 0,87
495,00 56,70 8,25 7,56 6,87 8,22 0,40
574,00 65,90 9,57 8,79 6,89 9,55 0,17
659,00 75,70 10,98 10,09 6,89 10,97 0,11
749,00 86,20 12,48 11,49 6,91 12,49 -0,08
827,00 95,23 13,78 12,70 6,91 13,80 -0,13
918,00 106,24 15,30 14,17 6,94 15,40 -0,63
1004,00 116,43 16,73 15,52 6,96 16,87 -0,84
1091,00 126,00 18,18 16,80 6,93 18,26 -0,43
1170,00 135,50 19,50 18,07 6,95 19,64 -0,71
1208,00 140,00 20,13 18,67 6,95 20,29 -0,78

Graf

graf_25_prutok.png

Hodnoty pro 50 °C jsou obdobné.

Závěr

Průtokoměr je poměrně přesný, na to kolik stojí. Jen je potřeba si k tomu správně dosadit konstantu. Mám celkem dva kusy. Zatím jsem měřil jen jeden, ale podle konstrukce to bude asi +-stejné všude. Také lze dopočítat křivku ještě přesněji, ale zase je to zbytečně komplikované. Pokud by jste doma chtěli ověřit přesnost, doporučuji kýblovou metodu.

Automatické probouzení počítače s Windows 10

Taky se vám stává, že se váš počítač v noci (u mě ve 3:25) sám probudí z režimu spánku a pak už neusne. Probuzení počítače totiž většinou probudí i mě a to mě štve. Vysledoval jsem, že se to děje kvůli instalace aktualizací. Když jsem se přemluvil a zkusil v příkazovém řádku zadat:

powercfg /lastwake

nedostal jsem kloudnou odpověď. Povypínal jsem jsem v BIOSU vše, co zavánělo nějakým probuzením, ve správci zařízení jsem všemu HW zakázal možnost probuzení počítače, vypnul jsem časovače zapnutí v nastavení napájení, a ni nepomohlo. Potom co jsem ale zjistil přesný čas spuštění jsem se jal hledat a tentokráte snad s úspěchem. Řešení je popsáno zde v diskuzi.

Abych vás nenutil číst v angličtině, příčiny mohou být dvě. První je naplánovaná automatická údržba, která se spouští ve 2:00. Na údržbě by nebylo nic tak strašného, ať se systém udržuje, mě to je fuk, ale ať to dělá tak aby mě nebudil. Tak že, první co musíte udělat je, změnit mu to. To naleznete zde:

Ovládací panely\Systém a zabezpečení\Zabezpečení a údržba -> změnit nastavení údržby

udrzba

V následujícím okně zrušte zatržítko u volby: Povolit naplánované údržbě probuzení počítače. Také zvolte nějaký jiný čas pro údržbu (pro jistotu). To by byla první věc. Na obrázku si můžete všimnout, že datum posledního spuštění je ta doba, kdy jste (jako já) byli vytrženi za spánku. Já tam už nemám originální čas, protože jsem údržbu zkoušel pustit ručně.

Další věcí, kterou by jste měli udělat, je zrušení naplánované úlohy Reboot. Tuhle úlohu také podezřívám z toho, že když mám počítač v režimu spánku (vůbec ho nevypínám), sem tam se mi stane, že když k němu přijdu a klepnu do klávesnice, počítač se neprobudí. Musím ho zapnout tlačítkem (a všechny spuštěné programy jsou …. vy víte kde).

Spusťte plánovač úloh a přesuňte se do:

Knihovna plánovače úloh/ Microsoft/Windows/UpdateOrchestrator

Poklepejte na úlohu Reboot. V otevřeném okně vlastností úlohy Zrušte zatržení volby: Ke spuštění úlohy probouzet počítač. A potvrďte.vlastnosti-reboot

Tady by náš návod končil, ale ještě zbývá jedna záludnost. Po aktualizaci systému se tato úloha se uvede v činnost a jsme tam, kde jsme byli. Proto ještě musíte dojít sem:

C:\Windows\System32\Tasks\Microsoft\Windows\UpdateOrchestrator\

Na soubor Reboot klepnout pravým tlačítkem a vybrat vlastnosti. Ve vlastnostech souboru zatrhněte volbu: Jen pro čtení. Potvrďte a mělo by to být hotovo.

Vše jsem vyčetl z diskuze, jejíž odkaz jsem uvedl hned na začátku. Snad se vám této otravné vlastnosti Windows 10 (stejné to bylo i s 8.1) zbavíte.

ATtiny85

Po delší době se hlásím s nějakým tím návodem, který se bude hodit hlavně mě, ale i Vám ostatním by se mé zkušenosti mohly hodit. Potřeboval jsem nahrát program do ATtiny85, který využívá funkci tone(). Tato funkce využívá interní Timer pro generování frekvence od 30 Hz do 65535 Hz. Více o této funkci najdete na stránkách arduina. Lidé tuto funkci používají ve spojení s piezo měničem. Tak z arduina vyloudí nějaký ten zvuk. Nebudu tu ale popisovat jak postavit elektronické klávesy či domovní zvonek. Já se chci zaměřit právě na to, jak do ATtiny program dostat a tuto funkci využívat. Jelikož mi to dnes dalo docela zabrat. Nicméně čeká nás šťastný konec, tak hurá do toho.

Tvorba a kompilace programu

Program se píše prakticky stejně jako pro jakékoliv jiné arduino. Je třeba si ale dávat pozor na některé věci. ATtiny totiž nepodporuje všechny funkce jako UNO. Seznam podporovaných funkcí najdete zde. Je tam také návod, možná trochu podrobnější. Já ale na rozdíl od návodu v odkazu nenašel v boards manageru záložku s ATtiny a musel si ji dohrát. Našel jsem knihovnu na google code. Jak ji nahrát i do Arduino IDE, mi není stále jasné, ale třeba vám bude. Já to udělal trochu humpoláčtěji. Podle návodu knihovny stačí jít do složky, kam arduino ukládá projekty. Většinou Dokument/Arduino. Tam vytvořit složku hardware a složku tiny i s jejím obsahem sem nakopírovat. Nevím proč, mě to moc nešlo. Tak jsem se rozhodl použít složku Arduina v program files. Nejprve jsem si do boards.txt přidal jen ten ATtiny, který mě zajímal, tedy ATtiny85, a zkontroloval pojistky (fuses) ve fusecalculatoru. Ověřil jsem si tak, že nastavují to co chci. Potom bylo třeba ještě několik úkonů. Z git hubu jsem stáhl složku variants, který obsahovala soubor pins_arduino.h. Je to pro to, že když kompilujete projekt, tak při použití desky ATtiny (či jakékoliv jiné), máte v boards.txt, v položce „build.variant=“ řečeno, odkud se tento soubor bude číst. Proto si na to dejte pozor. Teď budete vědět, co to znamená, když kompilace skončí problémem s pins_arduino.h . Další věc, kterou je nutno řešit je položka „build.core=“. Tím se dostávám k dalšímu problému, se kterým jsem bojoval celé dopoledne. Protože pokud tam máte napsáno „arduino“ a nepoužijete core soubory pro ATtiny, pak vám bude fungovat jen něco (kompilace proběhne bez problému). Funkce tone() a analogWrite fungovat nebudou. Pokud se vám vše funguje jak má, a zkusili jste postup z google code stránek výše, tak je to paráda, a adresář core se použil správný. Pokud vám to však nefunguje, jako mě, tak musíte udělat trochu prasárnu. Tou je opět ve složce Arduino v program files najít adresář cores a v něm přejmenovat složku arduino (stačí přidat i jedno písmenko do názvu). do této složky pak nahrajete core soubory pro ATtiny a adresář pojmenujete arduino. Nahradíte tak core soubory. Samozřejmě teď nepřekládejte pro nic jiného než tiny!!! Tímhle způsobem máte vše nastaveno na tiny a překlad upravdu udělá co má. Ještě bych chtěl upozornit na to, že vlastně ještě nevíte, který pin na ATtiny je který. K tomu na internetu najdete spousty obrázků „arduino ATtiny pinouts“. Dokonce si můžete otevřít přímo soubor pins_arduino.h, ve kterém jsou piny rozkresleny. Nezajímají vás čísla nožiček, nýbrž označení D 0 – D 5 či Ain 0 – Ain 3. To jsou čísla, která budete používat v Arduino IDE.

Vyvolání externího přerušení pin_change

Protože ve svém projektu potřebuji využít externího přerušení na pinu, resp. při změně jeho stavu, musel jsem zapnout přerušení. Návod jsem našel na thewanderingengineer.com . Já jen zkráceně. Při nastavování registrů postupujte podle datasheetu. Všechno tam najdete. Já nastavil registry takto:

#include "avr/interrupt.h"
volatile int value=0;
void setup()
{
 GIMSK = 0b00100000; // zapne preruseni
 PCMSK = 0b00001000; // zapne preruseni na pinu D3
 sei(); // enables interrupts
}
 
void loop()
{
}
 
ISR(PCINT0_vect)
{
 value = 1; // Increment volatile variable
}

Tak to bychom měli. Teď to nahrajeme do MCU.

Nahrání ATtiny

Já už byl na Arduino IDE poměrně naštvaný a tak jsem zvolil jinou cestu. Programování pomocí USBASP. Tenhle jednoduchý programátor udělá velmi dobrou službu ve spojení s avrdude. Samozřejmě vám bude stačit nahrát do Arduina UNO projekt Arduino ISP a máte to stejné. Fungujete to, jako jsem ukazoval v případě rozcházení 3D tiskárny. Já ale použil USBASP. Propojíte MOSI, MISO, SCK, reset, Vcc, Gnd a je to. Já na čerstvý čip musel použít ještě propojku Slow_SCK (taky mi to trvalo), v podstatě by ale stejnou službu mělo zvládnout snížení baudrate (někam hodně nízko, klidně i pod 4000 baudů). Pak zapínám avrdude (příkazový řádek spuštěný jako administrátor). Program pak nahrávám následovně (využijte návod na ladyada.net):

Nejprve pojistky

avrdude -b 9600 -c usbasp -p t85 -v -U lfuse:w:0xE2 -U hfuse:w:0xDF

Potom samotný hex (nepoužívám bootloader):

avrdude -b 9600 -c usbasp -p t85 -v -U flash:w:C:\Users\uzivatel\AppData\Local\
Temp\build79d34214ddc9b7048504bbb47a6b1bde.tmp\sketch_feb03a.ino.hex:i -v

Všimněte si cesty k hex souboru. Je trochu nestandardní. To je proto, že v arduino IDE program pouze kompiluji (tou šipkou) ale nenahrávám. V uvedené složce temp se objeví složka build……. a v ní najdete hex soubor. Nechcete-li o něj přijít, nahrajte jej někam jinam. Po zavření IDE se smaže. Program v hex je kompletní, a teď nemusíte řešit problémy s arduino ide (a novými verzemi, kde může všechno fungovat jinak) a budete stále nahrávat hex soubor přes avrdude bez větších problémů.

Snad jsem vám trochu poradil, jak docílit svého i když Arduino IDE je trochu tvrdohlavé a nechce spolupracovat. Cesta přes avrdude, ať už s Arduino as ISP či USBASP, je mnohem méně problémová a pohodlnější.

 

Nějaké ty chybyčky

Dlouho jsem nepsal a tak mě napadlo, že bych se mohl pochlubit s řešením mých nedávných problémů. Bude to velmi stručné, ale někomu to třeba pomůže.

Nejde se připojit na vzdálenou plochu Windows 10 z jiných Windows 10

Na tento problém jsem narazil nedávno, kdy jsem si i domů nainstaloval nové Windows. V práci je už nějaký pátek mám a neustále se k nim přes RDP připojuji z různých míst. Problém ale nastal, když jsem se chtě připojit z domu. Na předchozích win 8.1 vše fungovalo, ale najednou to nešlo. Jak jsem vydedukoval, mělo to určité námitky kvůli přihlášení. Nedalo mi to a hned jsem vyzkoušel připojení u bratra win 7. Plocha se připojila ihned. Jal jsem se pátrat dál. Po další době mi to došlo, když jsem se zoufale připojoval z win 7. Tím problémem bylo následující. Při přihlašování z win 7 a pravděpodobně i 8.1 (tam jsem to nesledoval) se do přihlašovacího jména doplní i název počítače. U win 10 se tak nestalo. Řešení bylo nasnadě. K uživatelskému jménu jsem dopsal název počítače tak že např.: Mujpocitac\Petr a zadal heslo. A hle jede to jek víno. K Microsoftu se raději nebudu vyjadřovat. Aspoň už opravili chybu černé obrazovky při RDP (aktualizace 1511).

MiBand se nesynchronizuje

MiBand používám už delší dobu. Chystám také moje vlastní hodnocení po delším používání, případně srovnání s Jawbone UP. K chybě. MiBand se mi přestal synchronizovat s aplikací. Zkoušel jsem jak originální, tak českou a stále nic. Ani nešel spárovat. Přitom do nedávna fungoval úplně normálně. I ledky na něm svítí jak mají. Nebudu to protahovat. V telefonu stačí zrušit párování s MiBandem v nastavení bluetooth. Spárovat znova a aplikace se chytne.

Arduino Yún shield

Po delší době si zase tvořím zápisek, jež mi bude sloužit jako návod. Vedlejším produktem je návod i pro ostatní.

Po peripetiích s ETH modulem enc28j60, který jse cice pro jednoduché věci ok, ale pro složitější projekt už zbytečně zatěžuje MCU. Dalším pomocníkem měl být wiznet 5100. Ten bohužel dorazil se slepenými nožičkami, samozřejmě bylo propojeno napájení se zemí a ani mikropájkou se přebytečný cín odstranit nedal. Mezitím, než tuto záležitost vyřeším, jsem si začal hrát s Yún shieldem pro Arduino zvaným Dragino. Z Arduina UNO vám vytvoří Arduino Yún. Ale samozřejmě toto řešení má i svá úskalí. Narazil jsem na dvě. První byla nemožnost zprovoznění shieldu. Neustálé problémy s napájením. Druhý problém byla USB flash paměť. Dragino totiž nemá slot na SD karty a místo toho se musí použít flash paměť. Jenže to pak nesedí Arduino IDE. Ještě je tu jedna věc, na kterou se připravte. Tím může (a nemusí) být pěkné rozhašení desky Arduina. Mě přestal fungovat čip pro programování ATmegy. Ano poprvé jsem zapomněl propojit resetovací pin. Vše se dozvíte z dokumentace. Také jsem musel znovu vypálit bootloader ATmegy, proto si na to dejte pozor, ať to máte jak provést.

Napájení

Vcelku triviální problém, nicméně chvilku mi zabral. Klíčem je po připojení shieldu napájet z externího zdroje. USB bylo v mém případě velmi slabé a používat 7 V a výš zdroj, na to jsem neměl to srdce (moc se to nelíbí stabilizátoru napětí, který pak pěkně hřeje). Nicméně s 9 V zdrojem shield funguje, ale já použil přímo 5 V zdroj. Zde je nutno připojit ke zdroji nejen pin 5 V ale také pin Vin, protože jinak vám shield nenaběhne. Dejte také pozor, aby byl zdroj poměrně tvrdý, případně pro vyrovnání špiček (typicky spuštění wifi) má velký krátkodobý odběr. Pokles napětí pak způsobí restart Dragina. Nahrávání programů už potom provádím přes wifi nebo lan. Při připojeném externím napájení USB do pc nepřipojuji a vám to také nedoporučuji.

USB flash

Zde jsem se taky na chvilku zasekl. Je to také triviální, ale nikdo to pořádně nepopíše! V manuálu se dočtete, že na flashce musíte vytvořit v rootu adresářovou strukturu arduino/www/. Tu vytvoříte v pc, před použitím v Draginu. Tím se emuluje použití sd karty v oficiálním vydání Yún. Když potom budete chtít přistupovat k www stránce z prohlížeče, zadáte adresu ve tvaru ip adresa/sd/jméno uploadovaného scatche. Jenže je tu háček. OpenWRT sice podporuje vícero souborových systémů, nicméně pokud není paměť ve formátu FAT32, nebude se s vámi bavit a Arduino IDE bude vyhazovat chybu, případně přes Arduino na paměť nic nezapíšete. Přijít na to mi chvilku zabralo, protože jsem hledal chyby všude možně a tohle mě nenapadlo.

Pro ilustraci přikládám obrázek s mým funkčním zapojením. Můžete si všimnout připojeného DC/DC měniče pro převod 24 V adaptéru na 5 V. Potom vidíte připojený ETH kabel, zapojenou flash paměť (velmi stará 256 MB) a úplně vpravo je vidět WiFi anténa.

Dragino

3D tisk a konečně úspěchy

Na tento článek měl připadnout popis některých voleb ve Slic3ru, ale nedá mi to abych se nepodělil o své úspěchy. Dneska jsem konečně vzbudil zájem o tisk i v bratrovi, tak že mi sem tam s něčím pomohl.

Dneska jsem tiskl bratrovi stojánek na telefon a doufal, že bude vytisknut relativně bez problémů. Velké, poměrně široké plochy slibovaly poměrně úspěšný tisk. Vyzkoušel jsem tisknout bez vyhřívání podložky. Vyhříval jsem pouze první vrstvu, pak byl výhřev vypnut. Bohužel, můj předpoklad se nepotvrdil a opět se konce ohýbaly tak, že se výrobek utrhl. Naštěstí v byl v takovém stádiu tisku, že to už moc nevadilo. A tak to pokračovalo i odpoledne. Chtěl jsem vytisknout držáky na cívku filamentu. Vypadá to velmi funkčně, tak jsem to zkusil. Nebudu zbytečně rozepisovat nefunkční nastavení. Hrátky s teplotou podložky nepomohly a nepomohla ani ochrana proti pohybu vzduchu. Vyčetl jsem že i nepatrný větřík může způsobit nerovnoměrnost stahování chladnoucího materiálu. Ani to nepomohlo a držák se krásně odlepil. První vrstva se mi tak vůbec nedařila a plast se pořád tahal a vytvářel smyčky. Bratr na internetu zjistil, že to může být způsobeno špatným vyrovnáním podložky. Sice jsem byl skeptický, protože problém bych viděl jinde, ale zkontroloval jsem to, a byla křivá. Nicméně tisku to stejně nepomohlo. Když se tisk dostal přes první vrstvu, někdy u 6 se začal odlepovat a zase byl konec.

Postupně jsem se dočetl, že na PLA vyhřívanou podložku někdo vůbec nepoužívá (když jsem nevyhříval, tak lak z rozpuštěného plastu nevytvořil povlak a výrobek držel ještě hůř).  Někdo dokonce chladil 4 větráky výtisk. Pak bratr zjistil zajímavou věc, a to, že někteří tisknou na dřevěnou podložku, jiní na malířskou zakrývací pásku. To mě trklo a okamžitě jsem se dal do lepení. Na skle moc držet nechce a rohy se odchlypují, ale střed drží. Na pokus jsem ani nezvětšoval mezeru mezi podložkou a tryskou i když páska je poměrně tlustá. Tryska byla opravdu těsně nad páskou. Dal jsem tisk klíčenky. Plast byl už trochu rozmazaný kvůli blízkosti trysky, ale nechal jsem to tak. Každopádně plast na pásce drží poměrně pevně. Pro jistotu jsem si šuplerou změřil tloušťku první vrstvy a rozmazaná měla opravdu požadovaných 0,4 mm. Tisk probíhal naprosto bez problémů. Výtisk držel na místě a ani se nepohnul. Největší strach jsem měl při tisku lopatek. Ale bez problémů.

Dalším výtiskem byla Eiffelova věž, na kterou jsem měl delší dobu zálusk. Zde lze výborně prověřit přilnutí výtisku k povrchu. První kus tisku totiž stojí 4 nohy osamoceně a teprve později se spojí. Mimochodem, tento model mě naučil docela dost. Model totiž stáhnete, ale obsahuje chyby. Na jejich odstranění je třeba program Netfab. Ten při otevření STL souboru zobrazí velký vykřičník. Program jde přepnout do češtiny. Potom můžete model nechat opravit kliknutím na tlačítko (červený křížek) opravit. Zvolíte pak Automatickou opravu -> výchozí oprava. Potom Aplikovat opravu -> odstranit původní. Soubor pak exportujete jako STL a ve Slic3ru v pořádku načtete. Další věc byl export Eiffelovy věže do gcode. Pořád jsem si říkal, že to trvá nějak dlouho a tak jsem export po třeba 30 minutách zastavil. Nakonec jsem jej jednou nechal ať se zkusí dokončit. Trvalo to přes tři hodiny. Déle, než samotný tisk. Samozřejmě jsem měl nastavenu i teplotu podložky na 80 °C. To se mi pro lepicí pásku moc nehodilo. Protože se vyhřívání po čase zapne, i pokud jej vypnete přes příkaz g-code. Naštěstí je soubor gcode editovatelný a tak jsem vyhřívání podložky upravil na 20 °C. Tisk věže, jak bude patrno na obrázku neprobíhal úplně optimálně. V první fázi jsem měl teplotu trysky 230 °C, v prostřední části věže jsem snížil na 210 °C. Poslední část, ta nejpovedenější byla tisknuta na 195 °C.

Rád bych to shrnul:

  • pro připevnění výtisku k podložce používám malířskou zakrývací pásku a nepoužívám vyhřívání,
  • pokud je tisk moc roztahaný, snižte teplotu trysky,
  • pokud máte s výtiskem problém už ve Slic3ru, opravte jej pomocí Netfab,
  • příprava gcode složitého návrhu může trvat i docela dlouho.

Díky za pozornost, mrkněte na fotky.

Stojánek na telefon a špatné přilnutí první vrstvy

Stojánek na telefon a špatné přilnutí první vrstvy

Tisk držáku cívky filementu

Tisk držáku cívky filamentu

Kléčenka - tisknuto už na pásce

Kléčenka – tisknuto už na pásce

Eiffelova věž držená páskou.

Eiffelova věž držená páskou.

Všimněte si, jak se jednotlivé části liší. Je to, jak jsem říkal nastavenou teplotou trysky. Také by to chtělo přepočítat ve Slic3ru na menší tloušťku vrstvy (toto je vrstva 0,4 mm). Tisk je rychleji vytištěn, ale je hrubší.

Další zkušenosti s 3D tiskem

Zase jsme o něco pokročili s tiskem. Vezmu to popořadě. První jsem chtěl vytisknout testovací kostičku, ale nedařilo se. Problém jsem odhalil poměrně rychle.

zrcadlo

zrcadlo

Zrcadlo, které používáme jako podklad, bylo mírně nakřivo. Výrobek se tak ve vyšších vrstvách ničil. Stačilo zrcadlo srovnat a rovný výrobek byl na světě.

V průběhu tisku se mi třeba stalo, že se Protface zasekl a kostičku nedokreslil. Než jsem se ale dostal tak vysoko, narážel jsem na jiná problém. Tím je začátek podkladové vrstvy. Vždy na začátku to se plast vytlačil tak, že se odtlačil od skla a dotkl znova trysky. Tak se vytvořila malá smyčka do vrchu, v horším případě se natáhla přes volnou plochu. Tzn do vně obrysu krychle. Když pak jela výplň vně obrysu, tryska se znova zachytila za smyčku a tím strhla výrobek. S tím jsem si hrál docela dlouho. Nakonec jsem to vyřešil zvýšením teploty trysky základní vrstvy. Zvedl jsem teplotu z 210 °C na 250 °C a problém už není tak častý. Nakonec jsem tu teplotu nechal pro celý tisk. Teplotu podložky mám 80 °C a materiál PLA.

Po překonání se začala tisknout kostička. Měla mít velikost strany 20 mm. Co se ale stalo bylo, že měla rozměr 21 x 21 x 40 mm. To byl problém se snadným řešením. Neměli jsme správně nakalibrovány motory (což jsme nepředpokládali, protože jsme z Číny dostali tiskárnu jako KIT a veškerý SW na dvd). A šlo se upravovat. V tiskárně máme Repetier FW a tak jsme našli nápovědu a podle rozměrů kostičky vypočítali počty kroků serv na milimetr. Originál byl takovýto:

EPR:3 3 100.0000 X-axis steps per mm
EPR:3 7 100.0000 Y-axis steps per mm
EPR:3 11 407.0000 Z-axis steps per mm

Nám podle rozměrů kostičky vyšlo:

EPR:3 3 93.0000 X-axis steps per mm
EPR:3 7 93.0000 Y-axis steps per mm
EPR:3 11 249.0000 Z-axis steps per mm

Hlavně teda osa Z byla pěkně mimo. FW jsme patřičně upravili a poslali přes SPI Arduino a AVRdude do desky. Zkusil jsem nahrání přímo, přes Arduino IDE, ale stále to nefungovalo.

Teď už zbylo vychytat tloušťku základové vrstvy a tloušťku vrstev následujících. Nastavení Slic3ru popíšu v příštím příspěvku. Po nastavení jsme měli rozměrově správnou kostičku, která ještě neměla správné ukončení. Aby to byla kostička, musí mít i horní stranu plnou (jinak je dutá). Kostičku jsme stáhli z webu thingverse.com. Horná strana byl problém. Tiskne se vlastně ve vzduchu, což jsem naprosto nečekal. Prostě tryska natáhne materiál vzduchem k druhé straně. Pro nastavení jsme opět šli na zmíněný web a stáhli testování této funkce. Říká se jí Bridge. Našli jsme tento obrazec. A následně jej i vytiskli.

Přemostění

Přemostění

Co je na této funkci zajímavé, že zde záleží na rychlosti posuvu přes prázdné místo. Tak že zatím co základní vrstvu začínáme s 30 % rychlosti normálního tisku (30 mm/s), tisk Bridge je je rychlostí 60 mm/s. Netušil jsem, že i do vzduchu se dá takto tisknout. I když je pravda, že delší mosty už jsou na tom o poznání hůř. Ty kratší jsou povedené.

Po zkalibrování tiskárny přišel na řadu můj oblíbený objekt. Je to věžička a mě se hrozně líbí, protože ve uvnitř je malé schodiště a ještě uprostřed dvojitá šroubovice. První pokusy byly zase příšerné, protože se sem tam trysce něco nepodařilo a pak kousek plastu čněl do vrchu. To samozřejmě způsobí, že pokud přes tento výběžek tryska přejede, výrobek utrhne a ten se už nedá dokončit. To se stalo i nám. Pro přidržení prvku používáme nahřátou podložku a roztok rozpuštěného plastu v Acetonu. Aceton se po nanesení na teplou desku odpaří a plast vytvoří tenký film. Někde jsme to s kamarádem přečetli, ale už nevíme kde, tak nevím komu za tento nápad přisoudit kredit. Jedna věc je, že na nižší výrobky to naprosto stačí. Na vyšší už je trochu problém. Nicméně i to se dá vyřešit větší základovou vrstvou. Tak jsme to také udělali my. Vytvořili jsme vyplněný kruh, na kterém věžička vyrostla. Funkčnost se v závěru tisku potvrdila, protože tryska trochu škobrtla a na bílem kroužku byl vidět, že se v některých místech nadzvedl. Příště vyzkouším ještě jednu věc. Desku máme nahřátou na 80 °C po celou dobu, asi bude lepší, když po základní vrstvě se teplota sníží, či úplně vypne ohřev. Když jsem totiž zvedal věžičku si podkladoým kruhem, kolo bylo hodně měkké a moc nedrželo. Při tisku zkušebních mostů se zase odloupávaly části na koncích výtisku. Části se kroutily směrem nahoru, což si vysvětluji tak, že horní vrstvy chládly rychleji než vrstva spodní. Když se chladnější vrstvy trochu smršťovaly, napínaly spodní vrstvu, která byla ale teplá a tudíž jim v ohybu nezabránila a jen se protáhla. Obrázky následují:

První 3D tisky

Zleva: první a druhý výtisk -> urval se z podkladu. Třetí výtisk ->lze vidět mírnou křivost (křivé zrcadlo) a kulička v rohu ukazuje zaseknutý program. Čtvrtý výtisk -> nezkalibrované osy (osa Z úplně mimo), přemostění horní plochy k ničemu. Pátý a šestý výtisk -> zkalibrované osy, přemostění ještě také nic moc (malá rychlost přemostění) (váha kostky 4 gramy) . Všimněte si čtvrtého výtisku v porovnání s pátým a šestým. Všechny 3 mají stejný počet vrstev.

Odlepení výrobku od desky

Odlepení výrobku od desky

Na obrázku je vidět ohyb a následné odlepení výrobku od zrcadla. Vidíte také vrstvičku rozpuštěného plastu, která se ze zrcadla natahuje a snaží se výrobek držet na místě.

Příliš dlouhý most

Příliš dlouhý most

Zde můžete vidět jak dopadl docela dlouhý most. Dílka toho nejdelšího je 9,5 cm. Trochu jsem fotku upravil, aby bylo vidět jak je prohnutý. tento výtisk 9 gramů.

Věžička

Věžička – tisk

Tady už je tisk věžičky.

Věžička, skoro hotovo.

Věžička, skoro hotovo.

Na obrázku si všimněte velkého vyplněného kruhu pod věžičkou. Ve Slic3ru jdou dát dva výrobky přes sebe. Je tedy jednoduché bez zásahu do souboru pro tisk přidat podklad. Vpravo si můžete všimnout špatného nanesení plastu výplně kruhu. Tam je to naštěstí jedno.

Hotová věžička

Hotová věžička

Věžička má nahrubo oříznutý podklad. Taky můžete vidět, že je poměrně hrubá (výška vrstvy je 0,4 mm), ale taky tisk trval jen něco přes hodinu. Váha 19 gramů.

Díky za přečtení, příště zkusím vysvětlit nastavení Sliceru, které jsme jakš takš pochopili.

U výrobků jsem ještě přidal údaj o váze. Aby jste si mohli představit zhruba cenu za materiál. Kilo plastu PLA se pohybuje od 500 – 600 Kč. K celkové ceně se připočte ještě elektřina, přeci jen hodina topení a tisku je taky spotřeba.

3D tiskárna Prusa i3 Melzi pokračování

V minulém článku jsem popsal zprovoznění tiskárny s elektronikolu Melzi. Teď bych se chtěl podělit o pár postřehů s tiskárnou.

Motory otáčející se naopak

Na první věc jsme narazili hned po zapojení tiskárny. V programu Printrun po spojení tiskárny s pc se nejdříve musí najít konečné polohy serv. Proto po prvním spuštění se motory pohybují pouze na jednu stranu, směrem ke koncovému spínači. Je tedy třeba dát pozor, na kterou stranu se motory otáčí. Pokud se mechanismus pohybuje směrem od spínače do koncové polohy bez něj, je motor zapojen naopak. To se nám stalo v případě Z-osy. Tam jsou totiž dva motory. V návodu není psáno, který je který. Je tam jen jak je propojit. Pokud se tedy otáčí naopak, stačí je zapojit podle návodu, ale prohodit barvy. Pak už se motory otáčí na správnou stranu. Další problém byl s extruderem. Ten místo aby materiál nabíral, tak jej vyhazoval. Tady jsme narazili a zkoušeli různé kombinace drátů. Abych to nenatahoval. Originální zapojení vodičů bylo:

green, black, blue, red.

Pokud začnete studovat funkci krokových motorů, zjistíte že máte co dočinění se dvěma páry. Tedy začátek a konec dvou vinutí. Pár zjistíme tak, že multimetrem měříme odpor mezi vodiči. Pokud odpor naměříme, v mém případě cca 4 Ω (může to být i víc), máme pár. Pokud odpor nenaměříme, měříme různé cívky. Ať vás nenapínám, stačilo tedy prohodit jeden pár a motor se začal otáčet na správnou stranu.

black, green, blue, red.

To je kombinace, která nám fungovala. Prohodili jsme první pár. Když už začnete zkoušet, oddělejte si chladič s větráčkem na extruderu. Uvidíte, kam se ozubené kolečko otáčí. Na co je třeba dát pozor, trysku extruderu je třeba mít nahřátou na cca 180 °C a více, jinak se po stisknutí tlačítka extrude nic nestane.

Extruder

Další věcí, na kterou jsme narazili bylo, že materiál šel do trysky trochu bokem zasekával se. Proto kdy extruder vydává divné zvuky bude to pro to, že ozubené kolečko drhne o materiál. Já si myslím, že jsem na to přišel. Kvádr, ve kterém je tryska se šroubuje na dlouhý šroub vedoucí od motoru materiál. Tento šroub se musí dotáhnout až úplně dovnitř kvádru s tryskou a zajistit matkou. Protože nám materiál pravděpodobně na vnitřní závit trysky narážel. Také nám utíkal materiál kolem trysky a kolem matice nad kvádrem.

Nahřátá podložka

Pro lepší práci se používá vyhřívané podložka. My jsme nad ní chytili zrcadlo, protože sklo jsme v požadované velikosti neměli. Pouze je potřeba rozebrat takové zrcadlo, které sklo vůbec obsahuje. To jsme pak chytili sponkami k podložce. Někde jsem četl, už si nepamatuji kde, ale psali, že pro lepší přilnavost základu k podložce je lepší mít desku potřenou plastem rozpuštěným v acetonu. Funguje to, na zrcadle vytvoříte tenký film, ke kterému může spodní část výrobku přilnout.

Závěrem

Zatím jsme na začátku a v tisku samotném zatím postupujeme jen malými krůčky. Ještě musíme na spoustu věcí přijít. Možná tu pro některé v těchto dvou článcích objevuji ameriku, ale nikde jsem pořádně nenašel odpovědi na tyto věci. S Melzi má problém hodně lidí, ale nikdo pořádně nepíše jak je vyřešil. Doufám tak, že návod někomu pomůže a nebude muset trávit několik dní prací na podružnostech a může věnovat energii samotnému tisku. Nepochopte mě špatně. Hrozně mě stavba bavila. Naučil jsem se zase hromadu věcí. Kdyby něco, podělte se v diskuzi o další poznatky. Hodně štěstí s tiskem.

Reprap Prusa i3 Melzi

Po delší době je zase o čem psát. Chtěl bych se s vámi podělit o návod na zprovoznění 3D tiskárny, kterou jsem s kamarádem objednal z Číny. Jedná se o typ Reprap PRUSA i3 s elektronikou Melzi. Při práci jsme narazili na spoustu problémů, které nám daly docela zabrat. Tak snad ulehčím práci ostatním. Nejvíce se budu věnovat elektronice Melzi, protože ta je srdcem tiskárny a příčinou všech problémů.

Melzi

Na začátek musím přiznat jedno, stejně jako konstrukce tiskárny, která je podle mě geniální, je i elektronika geniálně jednoduchá. A smekám před autory mechanické i elektronické části. Poklon by pro začátek stačilo a podíváme se na stinné stránky.

Originální FTDI z číny? Nechtějte mě rozesmát.

První věcí je komunikace tiskárny přes USB. Melzi používá čip od FTDI. Nenechte se ale zmást, ve většině případů to nebude originální čip, ale jeho kopie. To by až tak nebyl takový problém, jenže FTDI čínské kopie štvou a tak vypustila ovladače, které přepíší PID falešného čipu a ten pak nekomunikuje. Proto použijte ovladače dodané s elektronikou (bude to verze 2.08). Ty fungovat budou, s jedním problémem. Jejich nainstalování nepomůže, musí se ručně přidělit ve Správci zařízení. Pokud máte novější ovladače, ty nejprve z počítače smažte před tím, než Melzi připojíte. Odinstalaci popíšu dále.

Instalace ovladačů (Windows):

  1. Po připojení k pc napíše neznámé zařízení.
  2. Pravým talčítkem ve správci zařízení – aktualizovat ovladač.
  3. Vyhledat ovladač v počítači – > vybrat ovladač ze seznamu -> další.
  4. Z disku -> vybrat ovladač od číňana 2.08 nejprve ftdiport. Ok nainstalovat.
  5. Po nainstalování se objeví další neznámé zařízení, ten samý postup, jen vybrat ftdibus.
  6. Přidá se i jako com port.

Takto nainstalujete ovladače a komunikace mezi pc a Melzi by měla být funkční. Po zapnutí Pronterface (program Printrun), vybrání správného COM portu a baudrate 115200 můžete zmáčknout tlačítko Connect a je to. Pokud komunikujete, máte vyhráno, pokud ne, pokračujte dále. Bude sranda.

Melzi nekomunikuje

Pokud můžete mít dva problémy. První je přepsaná PID čipu FTDI a tudíž nefunkční komunikaci. Drůhý problém je nenahraný FW v elektronice. Měl jsem oba problémy zároveň, tak vám můžu popsat, co s tím.

FTDI nekomunikuje

První je nejdůležitější zjistit, jestli máte opravdu přepsaný PID. To zjistíte v Linuxu (Ubuntu). Připojte elektroniku (napájení přepněte na zdroj z USB). A připojte k do PC. Po připojení zapněte terminál a tam napište:

lsusb

Tento příkaz vypíše připojené USB zařízení. U našeho by mělo být napsáno:

Bus 001 Device 020: ID 0403:6001

pokud napíše toto, je vše v pořádku a nic dělat nemusíte, PID je správně 6001.

Pokud dostanete toto:

Bus 001 Device 020: ID 0403:0000

To je pak právě přepsaný PID a je potřeba jej přepsat na zpět. To provedeme následovně (převzato ze serveru MiniPower):

  1. Pokud je vaše PID 0000 stáhněte soubor  ft232r_prog (v1.24). Já jej našel zde. Rozbalte jej někam.
  2. Mějte Melzi připojeno v USB.
  3. Nainstalujte závislosti „sudo apt-get install make gcc libftdi-dev".
  4. V terminálu se dostaňte do složky, kam jste rozbalili ft232_prog (jsou tam soubory s archivu i makefile).
  5. Když jste v této složce napište „make“.
  6. Po sestavení potom napište „sudo ./ft232r_prog --old-pid 0x0000 --new-pid 0x6001
  7. Teď odpojte a znova připojte Melzi. Příkazem lsusb zkontrolujte, že se vaše PID změnilo na 6001.

Teď je FTDI připraveno ke komunikaci, ale ještě to není vše. Je třeba odstranit ovladače z Windows, nebo zase po připojení přepíší PID. Přímo výrobce dodává uninstalater ovladačů.

  1. Stáhněte CDM Uninstaller (já použil verzi 1.4).
  2. Rozbalte spusťte verzi s GUI.
  3. V okně musí být Vendor ID: 0403 a PID 6001 (pokud není, napište to tam).
  4. Stiskněte tlačítko Add (přidá se vám to na seznam).
  5. Tlačítkem Remove device ovladače odstraníte.

Teď je možné Melzi znova připojit k pc a nainstalovat ovladače jak je popsáno výše.

Elektronika bez firmware

Může se stát, že vaše elektronika nekomunikuje, i když je komunikace v pořádku. V tom případě nastupuje přehrání FW. Jsou tu dvě fáze, které možná bude nuceni podstoupit. ATmega potřebuje dva druhy kódu pro správnou funkčnost. První je bootloader a druhý je samotný FW pro ovládání motorů atd. Je zbytečné vysvětlovat, k čemu a proč, tak že stručně. bootloader umí komunikovat po sérové sběrnici s FTDI a to pak s USB. Dále určuje, jména pinů, které potom volá FW. Pokud máte bootloader nahrán, je tu možnost, bez použití programátoru, jen pomocí Arduino IDE přeložit FW a pomocí AVRdude jej poslat do Melzi. Já tuto možnost nezkoušel, tak že příkaz pro AVDdude vám neřeknu. Pokud se mám to podaří neváhejte a podělte se v diskuzi. Potřebné věci se dovíte dále.

Bohužel ledka na desce vám přítomnost bootloaderu neodhalí, proto pokud nepůjde nahrát FW či bude fungovat divně, bude to bootoaderem. Já jich našel spousty, bohužel AVRdude s měl .hex soubory problémy. Naštěstí od číňana dostanede na dvd Arduino IDE kde ve složce Hardware/Sanguino/bootloaders/atmega/ najdete soubor ATmegaBOOT_1284P.hex . Pravděpodobně je to ten stejný jako ze stránek Sanguina. Pro nahrání bootloaderu je třeba Arduino, já mám UNO. Budeme totiž programovat přes ISP.

Postup nahrání bootoaderu

  1. Stáhněte a nainstalujte WinAVR (obsahuje AVRdude).
  2. Do Arduina nahrajte program Arduino ISP (je v examples) pomocí Arduino IDE.
  3. Propojte Adruino s Melzi následovně (ze stránek reprap.org/wiki/melzi):
    pin 1 MISO (Melzi) on pin 12 (Arduino)
    pin 3 SCk (Melzi) on pin 13 (Arduino)
    pin 5 Reset(Melzi) on pin 10 (Arduino)
    pin 4 MOSI (Melzo) on pin 11 (Arduino)
  4. Napájejte buď pomocí Arduina, anebo z USB Melzi (vyberte pouze jeden způsob, nepropojujte napájení Arduina se zároveň připojeným Melzi v USB.
  5. Připojte Arduino do USB (v případně také USB Melzi).
  6. Spusťte příkazový řádek a v něm jděte do složky s avrdude.exe ve složce WinAVR-20100110\bin (ten u Arduino IDE mi nefungoval).
  7. Ještě ověřte, že se na Melzi nachází ATmega1284P, pokud ne, a je tam ATmega 644, musíte použít jiný bootloader.
  8. V příkazovém řádku nastavíme nejprve fuses (comport: číslo COM portu vašeho arduina, já jej mám v systemu na čálse 5, tak že napíšu com5 (pomohl mi článek na Sparkfun):
    avrdude -P comport -b 19200 -c avrisp -p m328p -v -e -U efuse:w:0xFD:m -U hfuse:w:0xDC:m -U lfuse:w:0xFF:m
  9. Po správném nastavení vám to avrdude oznámí. Teď je třeba nahrát bootloader. Do složky, kde máte umístěn avrdude.exe nahrajte soubor ATmegaBOOT_1284P.hex a do příkazového řádku zadejte:
    avrdude -P comport -b 19200 -c avrisp -p m1284p -U flash:w:ATmegaBOOT_1284P.hex:i -v
  10. Úspěšné nahrání vám bude oznámeno.

Bootloader je nahrán, teď je třeba ještě nahrát firmware.

  1. Postupujte podle kroků 1 – 6 s postupu výše. Mějte příkazový řádek otevřený.
  2. V arduinu IDE je třeba (já dostal od číňana Arduino IDE na dvd. Ten měl ve složce hardware nahránu složku Sanguino. Pokud dvd nemáte stáhněte arduino IDE verze 1.0.5, a stáhněte si se sanguino potřebné soubory). Na disku najděte nainstalované arduino IDE a do složky hardware nakopírujte staženou složku sanguino.
  3. Zapněte Arduino IDE a vyberte Board/Melzi 1284p 16mhz. Potom Tools/Programmer/Arduino as ISP.
  4. Otevřete projekt s FW pokud máte od číňana dvd je tam, pokud ne musíte stáhnout. Moje Melzi používá Repetier FW, s tím funguje.
  5. Otevřený projekt zkompilujte (taková šipka).
  6. V tuto chvíli by se vám mohlo podařit program dostat i přes Arduino IDE, tím že by jste zmáčkli Upload (a měli správně vybrán comport). Ale mě to nefungovalo a psalo problémy se sync.
  7. Po přeložení projektu potřebujeme získat .hex soubor. Najdete jej ve složce Users/profil/AppData/Local/Temp složky seřaďte podle data a v té první po otevření uvidíte soubor s názvem projektu např prusa.cpp.hex ten nakopírujte do složky, kde máte umístěn avrdude.exe.
  8. V příkazovém řádku zadejte:
    avrdudue -P com3 19200 -c avrisp -p m1284p U flash:w:prusa.cpp.hex.hex:i -v
  9. prusa.cpp.hex je název vašeho hex souboru. Po nahrání a ověření máme FW v Melzi a měl by bát připraven k použití.

Teď zapojení

Melzi zapojte podle návodu a můžete propojit s pc. Nezapomeňte změnit jumper na napájení z externího zdroje a vytáhněte resetovací jumper. Tiskárna je teď připravena k tisku, ale není vše tak růžové jak se může zdát. V mém případě se otáčel extruder naopak.

ATmega168 na 8 MHz and Arduino bootloader

Zdravím, zase jsem přišel na další věc se kterou se tu chci podělit zejména pro to, abych to nezapomněl.

Z názvu jste poznali o co půjde. Pomocí Arduino UNO a ATmega 328P-PU nahrajeme bootloader do ATmega 168P-PU a to takový, který využívá interní 8 MHz oscilátor. Proč jsem se o to snažil? Chtěl jsem aby ATmega jela v minimální a co nejvíce úsporné konfiguraci. Problém byl, že na stránkách Arduina je vytvořen soubor boards.txt pouze pro vyšší ATmegu. Naštěstí jsem našel web http://birdslikewires.co.uk. Tady nám nějaký Andy vytvořil  board i pro nižší verzi. Odkaz je zde. Text zkopírujeme a nahrajeme podle instrukcí (pokud už máte Arduino ob bareboard on 8 MHz, tak si jen dokopírujte část s ATmeha 168). Teď tedy podle oficiálních stránek nahrajeme bootloader (samozřejmě ve verzi bez krystalu).

Jestli vše proběhlo ok, tzn. vidíte „Done uploading“ máme hotovo. Pro upload sketchů zvolte zapojení jen reset, Rx a Tx bez ATmegy desce Arduina UNO. Bohužel jsem zde narazil na problém, že pokud chci nahrát nějaký sketch do 8 MHz ATmegy, nepodaří se mi to. Napíše to problém s pins_arduino.h. Řešení je jednoduché, v IDE si zvolte board Lilypad Arduino w/ ATmega168 a pak upload proběhne korektně. Zatím jsem zkoušel jen sériovou komunikaci a blink a fungovaly perfektně. Ještě upozorňuji, jak máte v ATmega 8 MHz bootloader, nepoužívejte ji v Arduino UNO desce, ta má oscilátor připojený stále, taoreticky by si ho nemusela všímat, ale proč si komplikovat život že?

Andy nám ještě připravil jeden návod a to rozjet ATmega na 1 MHz, to plánuji pro příště. Doufám že díky tomu zmenším zase o kousek spotřebu. Také používá sleep mode. Až vyzkouším, dám vědět.

Pokud vám vše funguje, určitě se dostanete do situace, kdy budete chtít sériově komunikovat. Jenže, potřebujete vědět, jaký baudrate zvolit, aby komunikace běžela bez problémů? Toto za nás řeší tento server. Můžete se podívat, že pro 8 MHz jsou vyšší rychlosti baudrate nevhodné, tak si na to dejte pozor.

A teď to, proč jsem vlastně celý tento proces absolvoval. Zajímala mě spotřeba mého zařízení při změně frekvence. Moje ATmega běží na 3,3 V. Jaké mám zapojení je celkem jedno, protože nás zajímá, kolik ušetříme. V zapojení 16 MHz a 3,3 V byl odběr zhruba 43 mA to je 142 mW. Při změně na 8 MHz klesl proud na 33 mA a to je 109 mW. Spotřeba klesla o 26,9 %. To se určitě hodí při provozu na baterie. Pro zajímavost na této stránce najdete kapacity baterií a také, jakým proudem je můžete vybíjet. Při provozu ze sítě takovou maličkost řešit vůbec nemusíte. Jestli ještě budu mít čas, zkusím měření i s 5 V a trochu sofistikovanější metodikou.